Tři dny poté, co Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, německá vláda oznámila, že uvolní 100 miliard eur na modernizaci své armády, bundeswehru. Kapitán 37. obrněné pěší brigády Renzo Di Leo se však ptá: na co tak dlouho čekali? „O tom, jakou hrozbu Rusko představuje, víme přinejmenším od roku 2014, kdy Moskva anektovala Krym,“ říká. „Politická reakce měla přijít mnohem dřív.“
Di Leo je členem mnohonárodní skupiny NATO, která na začátku května pořádala v severním Německu rozsáhlé vojenské cvičení. Několik dnů křižovaly močály a lesy Lüneburského vřesoviště v Dolním Sasku spojenecké tanky a dělostřelectvo, zpod jejichž kol se zvedala oblaka prachu hustá tak, že zakrývala slunce.
Cvičení, jehož se účastnilo 7 500 vojáků z devíti států, bylo vzorovou ukázkou, že od chvíle, kdy se na konci února na evropský kontinent vrátila válka, NATO našlo nový elán. Pro bundeswehr to byla navíc jedinečná příležitost, jak světu předvést chloubu své výzbroje – obrněnou houfnici PzH 2000. Ta patří mezi nejvýkonnější dělostřelecké systémy na světě, protože dokáže vypálit až 12 výstřelů za minutu a zasáhnout cíle vzdálené až 40 kilometrů. V květnu německá vláda oznámila, že sedm těchto houfnic poskytne ukrajinské armádě.
Několik dní před zmíněným cvičením aliančních sil však na půdě německého parlamentu vystoupila ministryně obrany Christina Lambrechtová, která aktuální stav bundeswehru vylíčila v poněkud jiném světle. Ministryně si před poslanci stěžovala na akutní nedostatek munice a bojeschopné výzbroje. „Na armádě se poslední roky šetřilo,“ uvedla. „To musíme změnit.“
Vláda je zřejmě ochotna těmto požadavkům konečně vyhovět. Nynější kancléř Olaf Scholz slíbil vytvořit fond v objemu 100 miliard eur, který představuje největší navýšení armádních výdajů v poválečné historii Německa. Zároveň se zavázal obranný rozpočet zvýšit na více než dvě procenta hrubého domácího produktu. Cílem je podle Scholze vybudovat „silnou, technologicky vyspělou a pokrokovou armádu, která zajistí ochranu naší země“.
Byl to odvážný tah. Pacifistické nálady v Německu jsou silné a k armádě se řada Němců staví rezervovaně, především proto, jakou roli sehrál wehrmacht během holocaustu. U příležitosti oslav 1. května se v Düsseldorfu pořádala demonstrace, kde byl Scholz kvůli rozhodnutí poslat na Ukrajinu těžkou vojenskou techniku obviňován z „podněcování války“.
Armáda naproti tomu přijala rozhodnutí s neskrývaným nadšením. „Osmdesát přítomných poslanců vstalo a Scholzovi za rozhodnutí posílit armádu zatleskalo – to pro mě byl velmi důležitý moment,“ tvrdí brigádní generál Alexander Krone, velitel 37. obrněné pěší brigády, který se účastnil zmíněného spojeneckého cvičení v Lüneburském vřesovišti.
Podle Kroneho přichází takové rozhodnutí v nejvyšší čas. Příští rok stane Německo v čele alianční skupiny rychlého nasazení, jež má být schopna vyslat jednotky kamkoli na světě v řádu několika dnů. Německo bylo ve velení podobného uskupení naposledy v roce 2019 a už tehdy se začaly projevovat mezery způsobené dlouholetým podfinancováním. Důstojníci si pravidelně stěžovali na nedostatek požadované výzbroje a o vybavení museli žebrat u jiných složek armády.
Vládní byrokraté na stížnosti zareagovali obskurními úřednickými strategiemi. „Vymysleli systém takzvaného ‚dynamického řízení‘,“ vzpomínal v nedávném rozhovoru generální inspektor bundeswehru Eberhard Zorn. „My Němci jsme přeborníci v tom vše pojmenovávat takovými nesmyslnými eufemismy.“
Od počátku ruské invaze však ve vládě začal převládat pocit, že by armáda měla urychleně dostat vše, o co žádá. „Dostává se nám mnohem větší podpory,“ potvrzuje Krone. „A je to tak dlouhodobě udržitelnější – na konci každé mise nebudeme muset vracet zapůjčenou výzbroj a celý systém bude plynulejší.“
Zapomněli jsme se bránit
Za škudlení na obraně čelí Německo posměchu už několik let. Bývalý americký prezident Barack Obama na toto téma zavtipkoval v roce 2016, když Němce označil za „černé pasažéry“, kteří se vezou na obranných zárukách, jež jim v NATO zajišťuje Amerika, protože do společného rozpočtu nepřispívají úměrnou částkou. Jeho kritika byla částečně namířená proti Scholzově předchůdkyni Angele Merkelové. K výtce se vrátil i Donald Trump, když za svého prezidentství Merkelové řekl: „Angelo, koukej zaplatit.“
Trumpova logika byla prostá. Na summitu NATO v roce 2014 se Německo zavázalo, že na obranu vyčlení dvě procenta HDP. Závazek však nikdy nesplnilo: aktuálně se armádní rozpočet pohybuje okolo 1,5 procenta. Výsledek? Spojenci mají pocit, že Německo jednoduše nepřispívá tolik, kolik by mělo.
Podplukovník Daniel Andrä, od února velitel předsunuté bojové jednotky NATO v Litvě, informuje spolkovou ministryni obrany Christine Lambrechtovou o situaci.
Po letech úspor se tak německá armáda ocitla na suchu. V den začátku ruské invaze prohlásil náčelník generálního štábu Alfons Mais, že bundeswehr je „švorc“. A možnosti, kterými může podpořit alianční vojska, jsou proto extrémně omezené. „My jsme to čekali, ale nepodařilo se nám vládu přesvědčit, aby z anexe Krymu vyvodila důsledky a přijala patřičná opatření,“ zkonstatoval.
Když ministryně Lambrechtová mluvila v dubnu k poslancům, do velké míry Maisův pesimismus sdílela. Zdůraznila, že v bojeschopném stavu je pouze 150 z 350 bojových vozidel pěchoty Puma a pouze devět z 51 útočných vrtulníků Tiger by dokázalo vzlétnout.
Skutečný stav bundeswehru se veřejnosti odhalil ale až v souvislosti s celonárodní polemikou, která se spustila v souvislosti s dodávkami těžkých zbraní na Ukrajinu. Armádní velitelé tvrdili, že postoupením tanků a houfnic Německo zásadně ohrozí své vlastní obranné schopnosti a závazky vůči NATO – muniční sklady by pak zely prázdnotou. „V nejbližší době nemůžeme Ukrajině rychle a obratem dodat žádný materiál,“ uvedla spolková ministryně zahraničí Annalena Baerbocková.
„Musíme si přiznat, že v této oblasti jsme narazili na vlastní limity,“ přiznal v dubnu Scholz.
Tragický osud měst proměněných v suť, které se od Berlína nacházejí jen dvě hodiny letu, poukázal na palčivost problému a nálada ve společnosti se začala proměňovat. Němci si své armády začali víc považovat, ačkoli k této instituci slovy bývalého německého prezidenta Horsta Köhlera z roku 2005 dlouhodobě přistupují s „přátelským nezájmem“. Nedávný průzkum týdeníku Der Spiegel ukázal, že krátce poté, co Scholz oznámil plánovanou stomiliardovou investici, uvedlo 78 procent tázaných Němců, že rozhodnutí podporují.
„Lidé si začali uvědomovat, že tu armádu přece jen k něčemu potřebujeme,“ říká Krone.
Důsledky války na Ukrajině jsou však dalekosáhlejší. „Doby bezstarostného Německa, kde si lidé žili v kruhu svých nejbližších, se stále se zvyšující životní úrovní, bez obav o vlastní bezpečnost – a kdyby se něco přece jen stalo, stojí za námi přeci Američané –, jsou už pryč,“ tvrdí Ekkehard Brose, předseda Spolkové akademie pro bezpečnostní politiku. „Více z nás začalo svět chápat jako místo, kde se za věci, na nichž nám záleží, musí bojovat.“
Na takovou novou realitu se však zvyká těžko. „Němci se nechali ukolébat falešným pocitem bezpečí a přesvědčením, že válka v Evropě je nadobro otázkou minulosti,“ říká Armin Papperger, výkonný ředitel jedné z největších německých zbrojovek Rheinmetall. „Výsledek je takový, že poslední dvě generace úplně zapomněly, jak samy sebe bránit.“
Nejslabší článek v řetězci
Německé ozbrojené síly prošly významnou transformací. Po pádu železné opony na začátku devadesátých let čítal bundeswehr na půl milionu mužů, a řadil se tak mezi nejsilnější ozbrojené složky v Evropě.
Po pádu Berlínské zdi a sjednocení Německa se však armáda stala jen stínem své původní slávy. Povinná vojenská služba byla zrušena v roce 2011 a počet vojáků se od roku 1990 do roku 2019 propadl o 60 procent.
Podle nedávné analýzy mnichovského think-tanku Ifo se obranné výdaje upravené o inflaci mezi lety 1990 a 2014 snížily o 34 procent. Vojenská výzbroj se buď ukládala do skladů, prodávala, nebo kompletně likvidovala. Počet německých bojových tanků se za posledních třicet let zredukoval z 6 779 kusů na pouhých 806 a počet bojových letadel a vrtulníků se snížil z 1 337 na 345 strojů.
Během stejného období se přitom posílila role armád v mezinárodním kontextu v souvislosti s významnými misemi na Balkáně a v Afghánistánu. Jednotky začaly být přetěžované a zdroje čím dál tenčí. „V žádné jiné zemi se z armádních výdajů neukrojila tak tučná částka na jiné účely jako v Německu,“ poznamenal v březnu Friedrich Merz, předseda německé Křesťanskodemokratické unie (CDU). „Cenou, kterou za to platíme, je v podstatě nefunkční vojsko.“
Situace naznala určitých změn po ruské anexi Krymu v roce 2014. Obranné výdaje se od toho momentu do roku 2020 zvýšily z 32,4 na 45,6 miliardy eur. V analýze Ifo se ale dočteme, že i tak je položka stále o deset miliard dolarů nižší než na konci studené války.
Zubožený stav bundeswehru neunikl pozornosti spojenců. Podle zprávy, kterou před nedávnem zveřejnila předsedkyně obranného výboru německého parlamentu, si vojáci po návratu z Litvy stěžovali, že se jim kolegové z jiných zemí „posmívali“ kvůli stavu radiového zařízení.
„V celém německém týmu nebyl nikdo, kdo by s tou technikou uměl zacházet nebo by k tomu byl proškolen,“ stojí v dokumentu. „Na mezinárodních cvičeních je bundeswehr z hlediska vybavenosti vždy ten nejslabší článek.“
Hlavní transportní vrtulník německé armády, dnes již zastarávající model CH-53G, slouží téměř padesát let. Měl by být nahrazen v rámci nových výdajů na obranu.
Text také upozorňuje, že vojáci vyslaní v zahraničí se stále dožadují nových bojových helem, o které požádali již před lety. Některé budovy kasáren, sanitární zařízení a kuchyně jsou údajně v „dezolátním stavu“. Hlavní transportní vrtulník armády, dnes již zastarávající model CH-53G, armádě slouží téměř padesát let a podle zprávy „je kvůli svému věku a nedostatku potřebných dílů ve vysoce poruchovém stavu“.
Jednou z příčin chatrného zdraví německé armády je proces, kterým Německo pořizuje nové vybavení – systém veřejných zakázek je neuvěřitelně komplikovaný a pomalý. Zpráva dále upozorňuje, že tendry na dodání náhradního vybavení, ať už se jedná o těžkou techniku, lodě, tankym, či neprůstřelné vesty, „se táhnou příliš dlouho“.
Armádu navíc sužuje akutní nedostatek munice. „Jen tenhle fakt stačí k tomu, abych prohlásil, že případný konflikt s Německem by nemohl trvat déle než osm dní, protože pak by nám došla munice,“ tvrdí Papperger z Rheinmetallu. „Sklady jsou prostě prázdné.“
Nákupní seznam
Roky utahování opasků by ale měly být u konce. Už se čile spekuluje o tom, za co se utratí přislíbených 100 miliard eur, jež vláda vyčlení mimo standardní rozpočet prostřednictvím separátní půjčky. Žádný definitivní nákupní seznam ještě znám není, ale v hrubých obrysech si ho již lze představit. Část peněz půjde na 35 amerických bojových stíhaček F-35, jejichž nákup Německo avizovalo v březnu. Tyto letouny dokážou nést i jaderné zbraně, a nahradí tak německé stíhačky Tornado, které armáda používala už od osmdesátých let. Díky nim se bude Německo moct i nadále účastnit aliančního programu sdílení jaderných zbraní.
Další potenciální tučnou položkou bude nákup nového transportního vrtulníku, který by nahradil dosluhující CH-53G, a nových bojových vozidel pěchoty Puma. Asi 20 miliard eur se nejspíš vyčlení pro dozásobení vyprahlých muničních skladů. Za další 2,4 miliardy eur se podle ministryně Lambrechtové nakoupí nové neprůstřelné oblečení, brýle s nočním viděním a moderní radiostanice.
Už se ale objevují pochyby, zda budou peníze využity co nejlépe. „Obávám se, že prostředky nepoužijeme uvážlivě,“ přiznává Claudia Majorová, odbornice na obranu z německého Institutu pro mezinárodní a bezpečnostní otázky.
Kvůli přislíbeným miliardám se vláda dostala do ostrých střetů s opozicí. Armádní odborníci se obávají, aby vláda investici nepoužila pouze k navýšení obranných výdajů, a konečně splnila dvouprocentní cíl NATO. Tím by se veškeré prostředky vyčerpaly během příštích čtyř let, a jakmile by kohoutek vyschl, investice by opět klesly.
Opoziční CDU/CSU proto návrh odmítá a místo toho požaduje, aby se vláda zavázala k dlouhodobému navyšování obranného rozpočtu. A na jejím názoru záleží: k vytvoření fondu bude třeba prosadit dodatek k ústavě, který k přijetí vyžaduje souhlas dvou třetin poslanců.
Alexander Dobrindt, ostřílený konzervativní poslanec z opoziční CSU, trval na tom, aby Scholz učinil dva nezávislé závazky – poskytnout 100 miliard eur ozbrojeným složkám a zvýšit obranný rozpočet na dvě procenta HDP. „To je náš cíl,“ uvedl před několika týdny. „A trváme na tom, aby vláda dodržela oba sliby.“
Experti na obranné otázky s ním souhlasí. „Pokud má tento nový fond zajistit bundeswehru finanční stabilitu, investice by se měly rozložit do osmi až dvanácti let,“ tvrdí Majorová. „Jedině tak můžeme zajistit dostatečné financování všech projektů, včetně servisu a údržby. Promrhat všechny peníze během čtyř let zkrátka nedává smysl.“ Krone dochází ke stejnému závěru: „Musíme s těmi penězi naložit udržitelně.“
Další kritici upozorňují, že ani takto štědrá investice bundeswehr nezachrání. „Těch ohlášených 100 miliard je pouze takovou úvodní splátkou za dlouhodobější investice vynaložené na posílení východního křídla NATO a zajištění obrany vlastního území,“ tvrdí Heather Conleyová, předsedkyně amerického think-tanku pro veřejnou politiku German Marshall Fund.
Odborníci z Ifo situaci vnímají stejně a dodávají, že obranný rozpočet Německa by potřeboval dlouhodobě navyšovat každý rok o 25 miliard eur, pokud má být armáda v příštích letech schopna zajistit obranu země. Jiní naopak tvrdí, že obranné výdaje jsou přehnané a federální rozpočet vyčerpávají na úkor zdravotnictví, školství, energetiky či ochrany životního prostředí. Skupina neziskových organizací, akademiků a levicových poslanců v březnu proti návrhu zveřejnila petici, pod niž se podepsalo téměř 50 tisíc lidí.
Iniciativa varuje před „největším vyzbrojováním Německa od konce druhé světové války“, které „nepomůže ukrajinskému lidu“ a ani „nezvýší mír a bezpečí ve světě“.
Ať už se německá vláda rozhodne jakkoli, bundeswehru se dostává bezprecedentní pozornosti. Krone doufá, že tomu tak bude i nadále, ale silně o tom pochybuje. „Já bych si jen přál, aby se pozornost nepřesunula na jiné téma a potřeby armády se opět nevytratily z povědomí veřejnosti,“ říká.
Guy Chazan, FT
•
