„Přišel jsem na brněnské hlavní nádraží a transportéry i tanky jezdily přes centrum města. Tehdy jsme se s kamarádem rozhodli, že odejdeme. Kamarádův otec byl totiž legionář, který na něj působil v tom duchu, že se historie opakuje a nyní to všechno závisí na nás mladých. Že musíme bojovat jako oni. Ale rozhodli jsme se sami,“ vyprávěl Emil Boček.
Foto: Vojenský historický ústav Praha
Balkánskou cestou se dostal do Bejrútu a pak se jako vojín pěšího pluku účastnil ústupových bojů ve Francii v létě 1940. V září 1940 byl již v Británii a přihlásil se k letectvu. Nejdříve sloužil jako mechanik u stíhacích strojů, v říjnu 1942 byl přijat do pilotního výcviku a mohl se tak stát jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů, kteří měli za sebou operační lety během druhé světové války. Na své konto si připsal 26 operačních letů, nalétal 73 hodin a 50 minut. V roce 1946 odešel z letectva a otevřel si dílnu na opravu motocyklů. Perzekuce po roce 1948 ho nepostihla, „dobrovolně“ přestoupil do podniku Mototechna.
Za svá hrdinství dostal Emil Boček vysoká česká i britská válečná vyznamenání, od prezidenta Václava Klause Řád Bílého lva III. třídy a od prezidenta Miloše Zemana Řád Bílého lva nejvyšší třídy. Kromě války žil celý život v Brně a zemřel v jednom z tamních domů pro seniory.
•
